Jako přihlášený uživatel máte možnost nastavit si zobrazení Heureky.

Zobrazit původní Heureku

Jak vybrat víno?

Nemusíte být someliér, abyste dokázali vybrat kvalitní víno. Stačí se zorientovat v základních parametrech a vaše přípitky budou hned chutnat o poznání lépe. Vychutnejte si svoji sklenku.

Víno nevybíráme jen podle barvy

Na co se zaměřit při výběru

Základem k úspěšnému výběru vína je vědět, jakou chuť vína hledáte. Sebekvalitnější produkt vám nemusí být po chuti, pokud nebude odpovídat vašim preferencím.

Perlivá, nebo klidná?

Základním rozdělením jsou vína klidná/tichá, jež mají žádnou nebo zcela minimální perlivost, oproti nim stojí vína šumivá a sekt, u nichž je naopak perlivost žádoucí, a jsou velmi oblíbená třeba ke slavnostním příležitostem nebo k přípravě míchaných nápojů.

Chuť a aroma

Chuťově se vína pohybují od velmi jemných až po silně aromatická, přičemž kvalitní zástupce najdete na obou stranách spektra. Chuť se odvíjí především od odrůdy vína, kterých existuje celá řada. Mezi nejpopulárnější patří například: Sauvignon, Chardonnay, Merlot, Veltlínské zelené, Ryzlink, Tramín, Pinot Noir, ale pochopitelně i mnoho dalších. O známějších odrůdách naleznete na internetu mnoho informací, skvěle vám v rozšíření obzorů pomohou také vinné degustace, ať už přímo na vinicích, nebo ve vinárnách. Chuť vína vybírejte také podle sezónyv létě volte spíše svěží bílá vína s nižším obsahem alkoholu a lehkou kyselinkou. V zimě je čas na těžší červená vína s tříslovinou. Důležitý je také obsah cukru, který má na chuť vína zásadní vliv.

Barva

Tradičním kritériem výběru je také barva – někdo preferuje jemnější bílá vína, někdo zase hutnější červená a někdo sáhne po některé z méně obvyklých barev, např. oranžové nebo růžové. Důležitý je také obsah cukru, který má na chuť vína zásadní vliv. Vybírat lze také podle toho, k jakému pokrmu se víno bude pít, případně dle typu příležitosti.

Při výběru vína vždy čtěte etiketu, která vám hodně napoví. Naleznete tam druh vína, odrůdu, většinou i ročník sklizně, původ vína, údaje o obsahu cukru a alkoholu. Na etiketě se často nachází i doporučení k jakému pokrmu je dané víno vhodné.

Obsah alkoholu

Vína se od sebe liší také obsahem alkoholu. Ten se pohybuje od nuly u vín nealkoholických až k více než dvaceti procentům u nejsilnějších vín, obvykle ovšem obsah činí okolo 12 %. Bílá moravská vína mívají obsah alkoholu kolem 11–13 %, u červených vín dosahuje hodnota obsahu alkoholu 15 %.

Objem a design lahve

Zaměřte se také na objem lahve. Nejtypičtější je takzvaná sedmička o objemu 0,75 litru, ničím výjimečným nejsou ani litrové lahve. Větší objem již bývá vyhrazen pro speciální edice nebo jiné typy obalů určené převážně pro gastronomické provozy. Naopak v některých restauracích nebo například vlacích a letadlech se setkáte také s malými lahvičkami o objemu 0,2–0,3 litru a ve stejném objemu se pak prodávají i ledová a slámová vína.

Pokud lahev pořizujete jako dar, případně ji plánujete mít vystavenou, určitě vás bude zajímat i design lahve. Ten se může projevovat nejen samotným tvarem lahve, ale i zpracováním etiket. Pamatujte ale – hezká lahev automaticky neznamená, že podařený bude i její obsah.

Cena

V neposlední řadě může o výběru rozhodovat i cena. Rozhodně neplatí, že dražší víno je automaticky lepší, kvalitní lahev můžete sehnat i za relativně nízkou cenu, řádově ve stokorunách. Levněji již na dobré víno narazíte vzácně.

V oblibě jsou čím dál tím víc i ovocná vína různých příchutí, mívají však vyšší obsah alkoholu i cukru

Rozdělení vín

Dle barvy

Existují tři základní barvy vína. Určující není jen barva samotných hroznů, ale také způsob jejich zpracování. 

  • Bílá vína mají díky nízkému obsahu tříslovin velmi jemnou chuť, dobře se proto doplňují například s plísňovými a světlými sýry či bílým masem, rybami nebo mořskými plody. Většinou se podávají chlazená.

Bílá vína

  • Červená vína jsou druhým nejčastějším typem, který se tradičně využívá při různých oficiálních a slavnostních příležitostech. Vyznačují se tmavě rudým zbarvením a výraznou chutí, která se nejvíce hodí k červeným masům a výrazným sýrům. 

Červená vína

  • Růžová vína mají sladší, lehkou a ovocnou chuť, proto se nejvíce pijí výrazně chlazená v letních měsících. Skvěle se doplňují třeba se zeleninovými nebo těstovinovými saláty. 

Růžová vína (rosé)

Netradiční barvy vín

Setkat se můžete také s oranžovými víny, při jejichž výrobě se používá starodávný postup zvaný macerace. Při ní bobule dlouho leží na vlastních slupkách, případně i větvičkách, čímž získávají charakteristické zbarvení. Oranžová vína jsou proto velmi citlivá na kvalitu a způsob pěstování hroznů.

Další kategorií jsou žlutá vína, tedy suchá i sladká vína se zbarvením do žluté. Typická jsou především pro region Jury ve Francii, své zbarvení získávají dlouhým kvašením pod vrstvou tzv. flóry, která se tvoří z kvasinek.

Zelená vína neboli Vinho Verde jsou specifickým druhem portugalských vín. Jsou to mladá vína ze severu Portugalska. Mají nízký obsah alkoholu, jsou velmi lehká a svěží.

Dle obsahu cukru

Sladkost vína definuje množství zbytkového přírodního cukru, které vzniká při kvašení vína. Toto dělení se týká tichých vín, šumivá se dělí odlišným způsobem.

  • Mezi znalci se nejčastěji konzumují právě suchá vína, u nichž je obsah cukru nižší než 4 gramy na litr. Jejich chuť je velmi jemná a může být mírně kyselá. Suchá vína jsou také nejméně kalorická, vhodná jsou tak i pro ty, kdo si hlídají štíhlou linii. 

Suchá vína

  • Polosuchá vína jsou velmi mírně nasládlá vína s obsahem cukru 4–12 g/l. Obvykle mají také nadprůměrný obsah alkoholu a celkově výraznější chuť.

Polosuchá vína

  • Polosladká vína se chuťově blíží těm sladkým, čemuž odpovídá i jejich obsah cukru až 45 g/l. 

Polosladká vína

  • Minimální obsah cukru u sladkých vín činí 45 gramů na litr, často se tedy konzumují po malých dávkách, například jako dezertní víno. Pozor na levná sladká vína, v nichž nenajdete přírodní cukr, ale syntetický, který se přidává dodatečně. Taková vína nelze považovat za kvalitní.

Sladká vína

Dle druhu/třídy

Označení vín mají zákonem dané podmínky, které víno pro jejich získání musí splňovat. Proto vám mohou napovědět o původu vína, jeho kvalitě i chuti.

  • U bezpřívlastkových vín není povinné uvádět cukernatost, tudíž bývají často uměle doslazována. Rozdíl u nich bývá především v původu.
  • Stolní – nejméně kvalitní šarže vín, která často bývá směsicí různých vín z různých oblastí. Často bývají uměle doslazována.
  • Zemská – vína z hroznů vypěstovaných výlučně na území Čech a Moravy.
  • Jakostní – vína, u nichž hrozny vždy pochází z jedné oblasti. 
  • Pro všechna přívlastková vína platí, že musí být z jedné vinařské oblasti, přičemž se kromě původu prověřuje také hmotnost a odrůda hroznů. Nemusí to ale nutně být známkou vysoké kvality. Jednotlivé typy odlišuje především cukernatost hroznů při sběru.
  • Kabinetní – minimální cukernatost 19° z nich činí suchá a lehká vína. 
  • Pozdní sběr – cukernatost od 21° může přidávat na sladkosti nebo obsahu alkoholu. 
  • Výběr z hroznů – minimální cukernatost je 24°, obvykle se jedná o vína s plnější chutí a vyšším obsahem alkoholu.
  • Výběr z bobulí – s cukernatostí od 27° jde obvykle o vína sladká či polosladká s velmi plnou chutí.
  • Výběr z cibéb – víno zrající tak dlouho, že se z hroznů stávají spíše hrozinky. Z toho plyne i minimální cukernatost 31°, velmi intenzivní a sladká chuť a vyšší cena.
I z vína se dají míchat lahodné drinky

Specifické druhy

Perlivá a šumivá vína

Rozdíl mezi perlivými a šumivými víny spočívá v tom, jakým způsobem vzniká jejich nasycenost oxidem uhličitým. U vín perlivých se jedná o umělé dosycování, zatímco u šumivých jde o součást výrobního procesu, kdy se oxid uhličitý vznikající při kvašení nenechává utéci, ale naopak se ve vínu zachovává. 

Skleničky na šampaňské mají typický flétnovitý tvar

U šumivých a perlivých vín se také používá odlišné dělení odvislé od obsahu cukru.

  • Brut nature – přírodně tvrdé a suché víno s obsahem cukru pod tři gramy na litr
  • Extra brut – velmi tvrdé, suché víno obsahující 0–8 gramů cukru na litr 
  • Brut – tvrdé, sušší víno s obsahem cukru 8–15 gramů na litr
  • Extra sec – velmi suché víno obsahující 12–20 gramů cukru na litr
  • Sec – suché víno s obsahem cukru 17–35 gramů na litr
  • Demi-sec – polosuché víno, obsah cukru 33–50 gramů na litr
  • Doux – sladké víno obsahující více než 50 gramů cukru na litr

Mezi nejpopulárnější typy šumivých vín patří sekt a šampaňské. Aby mohlo být šumivé víno označeno jako sekt, musí splňovat podmínky kvality pro jakostní víno, tedy především původ hroznů z jedné oblasti. Šampaňské poté často bývá používáno jako univerzální označení pro víno s bublinkami, to pravé ovšem musí pocházet výlučně z francouzské oblasti Champagne-Ardenne a splňovat mnoho přísných kritérií.

Šampaňské

Sekt

Ledová vína

Vyrábí se ze zmrzlých hroznů, které musí být sklízeny při teplotě maximálně -7 ° C, s minimální cukernatostí 27°. Bývají sladší a s ohledem na náročnost výroby a vzácnost také relativně drahá.

Slámová vína

Hrozny pro tento typ vína se po sklizni suší na slaměném podkladu, a to nejméně po dobu tří měsíců. I zde je podmínkou minimální cukernatost hroznů 27°, přičemž obvykle se využívají hrozny bílé. Chuťově se jedná o vína aromatická a spíše sladká.

Portské víno

Dolihované víno s vyšším podílem zbytkového cukru. Vyrábí se výhradně z hroznů z oblasti údolí řeky Duoro v severní části Portugalska. Je dostupné v červené i bílé variantě. Metoda dolihování se používá také v Austrálii, severní Africe, Kanadě, Indii, Argentině nebo USA, co se týče Evropské unie je označení Porto vyhrazeno jako ochranná známka původu pouze pro portská vína z Portugalska.

Nealkoholická/odalkoholizovaná vína

Vína s maximálním obsahem alkoholu 0,5 % se vyrábí tak, že z hotového vína je různými metodami odstraňován alkohol. Spolu s ním víno bohužel často přijde i o část aromatických látek.

Mezi další specifické druhy pak patří vína ovocná, likérová či Svatomartinská.

Vína vyráběná z jiných druhů ovoce než z hroznů. V tuzemsku bývají často spojována s velmi nízkou kvalitou, nicméně existují i kvalitní ovocná vína, ačkoli se s nimi setkáte spíše mezi zahraniční produkcí. Nejčastějším typem ovoce jsou jablka, třešně, rybíz, švestky, ostružiny a další.

  • Mešní vína

Jedná se o typ vína využívaný při různých obřadech křesťanskou církví. Nejčastěji jde o červené, ale může být i bílé či růžové. Aby víno mohlo být označeno za mešní, musí schválit příslušná církev.

  • Aromatizovaná vína

Jde o víno s dodatečně přidaným přírodním aromatem a doalkoholováním. Má proto vysoký obsah alkoholu od 14,5 do 22 % a může být přislazované. Typickým představitelem je vermut.

Do tohoto vína se přidává vinný destilát, případně i přislazený vinný mošt. Výsledkem je hutné sladké víno s obsahem alkoholu minimálně 17,5 %.

  • Košer vína

Aby víno získalo certifikaci košer, musí být technologický postup výroby po celou dobu trvání dozorován představitelem židovské obce. Při splnění všech podmínek pak víno získává certifikaci košer.

  • Svatomartinská vína

Jedná se o mladá vína z prvních sklizní, která se pijí během podzimních měsíců. Aby víno mohlo být označováno za Svatomartinské, musí být vyrobeno z vybraných odrůd a dodržet kvalitativní standardy, které posuzuje nezávislá komise.

Klasickým ovocným vínem je španělská sangría

Ročník a stáří vína

Rozhodně neplatí, že čím starší je daný ročník vína, tím je i lepší. Kvalita se totiž liší ročník od ročníku, přičemž největší vliv na ni má počasí během daného roku. Vínu prospívá počasí vyrovnané, s dostatkem srážek během jara, slunečního svitu během léta a raného podzimu. Jarní deště podporují růst vína, sluneční záření poté zlepšuje jeho zrání, a tím i zvyšuje přirozenou cukernatost hroznů, čímž se stávají kvalitnějšími. 

V některých oblastech bývají výkyvy počasí větší, a tudíž i jednotlivé ročníky se od sebe liší více. Pokud tedy narazíte na víno, které vám chutná, nezapomeňte příště sáhnout právě i po stejném roku výroby. O kvalitě daného ročníku vám může napovědět i cena, která u těch povedenějších pochopitelně bývá vyšší.

Specifickou kategorií jsou poté vína mladá, která se vyrábí z prvních sklizní v daném roce a měla by se spotřebovat do jeho konce. Patří mezi ně třeba i populární Svatomartinské víno, jež se nejvíce prodává v říjnu a v listopadu.

Zralá vína jsou poté starší a s delší trvanlivostí, díky čemuž je možné popíjet je celoročně. Minimálně tři roky od sklizně hroznů po prodej nápoje za sebou pak mají archivní vína. Ne všechna vína jsou však určena k archivaci, většina lahvových vín by se měla zkonzumovat do dvou let po lahvování. Po uplynutí této doby ztrácejí svou chuť i aroma.

Pro archivaci vína je nejvhodnější zemní sklep se stálými podmínkami

Původ

O kvalitě vína vám může mnohé napovědět i jeho původ. Platí, že nejkvalitnější vína jsou vyráběna na stejném místě, kde jsou sklizeny hrozny, přeprava jim totiž značně škodí. Kvalitní vína mají informace o původu a místě výroby na etiketě, ideálně s přesností na konkrétní vinici. Víno se vyrábí v mnoha oblastech po celém světě, každá má své typické charakteristiky plynoucí z počasí, pěstovaných odrůd a postupů zpracování.

Nejznámější oblasti
  • Francie – Bordeaux, Champagne, Alsace, Côtes du Rhône, Burgundsko, Provence
  • Itálie – Toskánsko, Apúlie, Piemont, Veneto, Emilia-Romagna, Sicílie, Kalábrie
  • Španělsko – Rioja, Navarra, Jižní Baskicko, Ribera del Duero, Jerez
  • Chile – Aconcagua, Casablanca, Itata Valley, Osorno
  • Jihoafrická republika – okolí Kapského Města, Stellenbosch, Paarl, Swartland, Constantia, Durbanville, Robertson, Tulbagh

Opomenout byste rozhodně neměli ani vína z České republiky. Nejvíce se ho vyprodukuje na Moravě, a to konkrétně v oblastech Znojemska, Velkopavlovicka, Mikulovska a Slovácka. V Čechách se pak víno pěstuje například na Litoměřicku a Mělnicku. V tuzemsku se setkáte především s odrůdami německého, rakouského či francouzského původu, existují nicméně i lokální odrůdy, především oblíbená jihomoravská Pálava. Kromě výše zmíněných zemí se skvělá vína produkují také například v Německu, Rakousku, Maďarsku, Chorvatsku, Austrálii, Arménii či Gruzii.

Sklenice na víno s barevnými značkami vám ušetří spoustu hádek

Rady a tipy

Nyní již víte, jak si vybrat dobré víno. Tím to ale nekončí. Abyste si ho skutečně vychutnali v co nejvyšší možné míře, je třeba dodržet také několik zásad při jeho skladování i servírování.

Skladování vína

Vína jsou svým způsobem neustále živá, proto se jejich vlastnosti v průběhu let mění. Nemusí to být vždy nutně na škodu, pokud chcete zachovat původní chuť vína, musíte jej správně skladovat. U červeného vína lze dosáhnout zhruba roku bez znatelné změny, u bílého a růžového pak poloviční dobu. 

Důležité je, aby podmínky, v nichž je víno uchováváno, byly stálé. Optimální je dodržet vlhkost zhruba 60–80 % a co nejmenší přístup světla. Zásadní je samozřejmě i teplota – červená vína je ideální skladovat při teplotě 15–18 °C, bílá a růžová mezi 7–12 °C. S vínem by se také mělo co nejméně hýbat, proto při manipulaci s ním buďte opatrní.

Optimální teplotu, vlhkost i světelné podmínky vám zajistí vinotéky, které se vyrábí pro jednotky i desítky lahví. Pokud máte například sklep s vhodnými teplotními a světelnými podmínkami, můžete ke skladování vín využít také speciální stojany na víno.

Otevřené lahve mění své vlastnosti poměrně rychle. Probíhající oxidaci lze snížit skladováním při co nejnižší teplotě, což v tomto případě platí i pro červená vína. Ta však po vyndání z lednice nechte před konzumací alespoň 30 minut při pokojové teplotě.

Důležité je také co nejvíce omezit přívod vzduchu do lahve, k čemuž originální korek často nemusí stačit. Existují proto speciální uzávěry na načatá vína, jež vám trvanlivost pomohou prodloužit. Obecně platí, že beze změn vlastností víno vydrží otevřené maximálně týden, spíše ještě méně. Na druhou stranu, i při částečné oxidaci může víno stále chutnat dobře, případně být využito například k vaření.

Výběr správných sklenic

Výběr správné sklenice nemá vliv jen na estetický prožitek z konzumace vína, ale i na ten chuťový. Správný typ totiž umožní rozvinutí aromatu vína v optimální míře. Obecně platí, že sklenice na víno by měly být z co nejtenčího a hladkého skla.

Pro červené víno se využívají široké sklenice o objemu více než 500 ml, které se směrem vzhůru zužují. Bílé víno by se správně mělo dolévat častěji a po menších dávkách, proto využívá užší, protáhlejší sklenice o menším objemu. Šumivá vína se poté nalévají do úzkých sklenic nazývaných flétny, které vůni nápoje zintenzivní a směřují při konzumaci přímo k nosu. Ve všech případech platí, že sklenice se naplňují přibližně do třetiny svého objemu.

Sklenice na víno

Správná teplota podávání

Optimální teplota podávání se může lišit od té, při níž jsou vína skladována. Především bílá a růžová vína se před naléváním často dodatečně ochlazují. Obecně také platí, že by vína měla být nalévána o teplotě mírně nižší, než je ideální pro konzumaci. Teplo ze sklenice i z okolí jim totiž několik stupňů přidá velmi brzy po nalití.

Šumivá a perlivá vína by měla být rozlévána nachlazená zhruba na 5 °C. U bílých a růžových vín se optimální teplota servírování pohybuje okolo 7 °C, u sladkých vín může být mírně vyšší. Lehká červená vína se nalévají o teplotě zhruba 10 °C, sladší pak mezi 13–15 °C a hutná s vysokým obsahem tříslovin okolo 18 °C. Před naléváním se také červené víno doporučuje nechat několik desítek minut vydýchat.

Proč nechat červené víno dýchat?

Přestože ani mezi odborníky nepanuje shoda, do jaké míry oxidace vína jeho chuti prospívá, minimálně u červeného vína mírné zvětrání pomůže rozvinout aroma a všechny složky jeho chuti. Proto se také s oblibou podává v karafách, kdy přelitím dochází k provzdušnění vína a také oddělení pevné sedliny, jež se vytváří zejména ve starších či méně filtrovaných lahvích.

K vyvětrání vína mohou pomoci také tzv. aerátory neboli provzdušňovače, které se před podáváním nasadí na lahev a následně víno provzdušňují přímo během rozlévání.

Snoubení vína s jídly

Párování vín s jídly je zejména v lepších restauracích velmi oblíbené. Obecně lze říci, že jemná vína je třeba kombinovat s lehkými chutěmi, zatímco hutná vína s výraznými. Chutě se díky tomu navzájem nepřebijí, ale naopak příjemně doplní. 

Velmi zjednodušeně nicméně lze říci, že bílá vína se nejvíce hodí například k bílému masu, mořským plodům, méně výrazným sýrům, ovoci či lehkým salátům. S červeným se zase dobře skloubí červené maso, výrazné aromatické sýry, pokrmy s pečenou zeleninou nebo hořkou čokoládou. 

Pochopitelně se výše uvedeným nelze řídit za každých okolností, jelikož každé víno má své specifické chuťové rysy. Někdy výrobci informace o vhodném párování uvádí na etiketě či v jiných zdrojích, jindy vám zkrátka nezbude než vyhledat rady zkušenějších. Zkusit to můžete jak s tím, který pokrm nejlépe servírovat k určitému vínu, tak i s tím, které víno nejlépe doplní dané jídlo.